Moritzburg

14. ledna 2023    

Prásk! Postranní dveře naší hnědé dodávky jsem s bouchnutím zavřela, což byl signál pro to, že jsme připraveni odpíchnout se od vrat a zařadit se mezi účastníky silničního provozu. V tento den možná zjistím, zda by mi padl střevíček, který zanechala Libuška Šafránková, jakožto filmová Popelka, na zámeckých schodech, po té, co tryskem opustila královský bál. Kdybych takto běžela já, určitě bych ztratila obě boty a možná bych si k tomu ještě způsobila výron kotníku. Pohádková scéna z filmu Tři oříšky pro Popelku, kterou si jistě každý z vás vybaví, byla pořízena na vodním a zároveň loveckém zámku Moritzburg, jehož otevřené brány na nás už netrpělivě čekají.

Během cesty jsem rozprávěla s dalším výletníkem sedícím vedle mě na zadní sedačce vozidla, a tak mi přišlo, jako bychom dálnicí D8 pouze profrčeli a vzápětí se napojili na tu německou, a sice A17. Byla sobota dopoledne a provoz poměrně řídký. Cesta ubíhala a my zanedlouho zaparkovali náš automobil na téměř zaplněném parkovišti před Popelčiným zámkem ležící nedaleko Drážďan. Vystoupili jsme z vozu a okamžitě dostali studenou facku, způsobenou ostrým větrem, který k našim tvářím vysílal jednu ledovou jehličku za druhou.

Přešli jsme silnici a vydali se po mostě vstříc pohádkovému zámku. Ten se před námi každým krokem vpřed zvětšoval a jeho jakoby rostoucí baňaté věže dávaly jasně najevo, kdo je tady pánem. Nelze neminout obří střevíc na podstavci, který byl nainstalován přímo před vstupními dveřmi do zámku. Bota je předmětem velkého zájmu turistů, takže počítejte s tím, že u něho bude vždy narváno.

Vyrazili jsme na obhlídku kolem zámku. Ihned jsme dospěli k bočnímu schodišti, jenž si režisér Václav Vorlíček vybral pro scénu, ve které Popelka ztratí svůj střevíček. Ostatně na to, jak dívka s tvářemi umouněnými od popela přišla o svou botu, si můžete zavzpomínat u zlatého střevíčku umístěného právě na tomto schodišti, na kterém se to celé událo. Opět se návštěvník musí smířit s tím, že toto místo přitahuje turisty jako magnet. Je zde navíc možnost vyzkoušet, zda vám střevíček padne. V důsledku toho dochází k vytvoření další fronty nažhavených návštěvníků, kteří přímo dychtí po nacpání své haksny do nabízené boty. Nám stačilo pouhé vyfotografování střevíčku a místo tlačení se ve frontě jsme raději pokračovali po schodišti nahoru k zadnímu vchodu do zámku. Po prohlídce stavby jsme pomalu sešli do zámeckého parku. Pokud se vydáte první odbočkou vpravo jako já, čeká vás příjemná procházka kolem zámeckého rybníku a opravdu nádherné pohledy na zámek.

Aplikace pro hru geocaching mi prozradila, že nedaleko ode mne se nachází keš „Testudo“ (GC7AHGD). Cestou za pokladem jsem prošla kolem jedné zajímavosti. Jakési kamenné okno u rybníka nabádá podívat se skrze něj na zámek. Doporučuji nahlédnout.

Zatímco jsem naproti v lese hledala keš, po cestě projížděly kočáry s turisty. Zabralo mi nějaký čas než jsem kešku konečně našla a mohla si připsat další bodík z Německa.

Prohlídku interiérů jsme neabsolvovali. Odradila nás příliš dlouhá fronta. Ti z vás, kteří by dovnitř rádi nakoukli, se mohou těšit například na tzv. péřovou místnost, sbírku loveckých trofejí nebo kožené tapety s velkoformátovými malbami. Podotýkám, že je možno si za poplatek zapůjčit českého audioprůvodce.

Počasí se nijak zvlášť nelepšilo. Když jsme skončily s procházením se kolem zámku, vydali jsme se k autu. Zjistila jsem, že nedaleko odtud se nachází maják. Přiznám se, že ten jsem zde opravdu nečekala. I přesto, že nejmladší z naší skupinky protestoval proti návštěvě této památky, jeho nářky nebyly vyslyšeny. Během jízdy jsem se pohledem loučila s Perlou saského baroka, až se mi nakonec zcela ztratila z dohledu.

Za několik minut jsme zaparkovali u hotelu s restaurací, ze které se linula pozoruhodná vůně. Já a můj životní parťák jsme byli opravdu na obrovských vážkách, zda si do tohoto zařízení nezajít na jídlo. Druhá polovina naší skupinky ale nechtěla, a tak jsme pěšky vyrazili parkem směrem k majáku. Po chvíli se mezi stromy začaly pozvolna objevovat červeno-oranžové cihly budovy sloužíci k navigaci lodí. Moritzburský maják, jediný maják v celém Sasku, se před námi vyloupl jako jádro z ořechové skořápky. Budova postavená za účelem vytvoření jakési kulisy pro různé zábavy konané panstvem, má i přesto své kouzlo a pokud má tato stavba svůj fanklub, tak já jsem rozhodně jeho členkou. Maják a malý přístav s molem patří k Bažantímu zámečku, ke kterému dospějete asi po třech minutách chůze. Jedná se o rokokovou stavbu s růžovou fasádou, jenž sloužila k pořádání loveckých a vodních slavností. Zajímavé je, že zámeček byl vybaven předměty napodubující čínské originály.

Prošli jsme celým areálem a pomalu se vraceli k autu, které nás záhy dovezlo do centra Drážďán, kde jsme propadli nákupní horečce.